V úterý 16. 5. jsme do naší školy pozvali 2 policisty z Olomouce, kteří žákům 4. a 5. třídy přednášeli o kyberšikaně. Většina z nich už slovo kyberšikana několikrát slyšela a mysleli si, že se jich tento problém netýká. Opak je pravdou. Právě tento druh šikany se stále více rozmáhá a je nutné vědět, kdy to, co dám na veřejnou síť, je už šikana někoho dalšího, čím a jak tomu pomáhám (i když nevědomky – likování) a co dělat, pokud se mi nelíbí, že jsem na nějakém videu či fotce na internetu bez mého vědomí. Někdy i obyčejný „vtípek“ umístěný na internet spustí doslova lavinu reakcí, které už nejdou zastavit. Proto je nutné, abychom si všichni uvědomili, že co jednou zveřejníme na internetu, už nikdo nikdy nesmaže, je to dohledatelné, zneužitelné, nebezpečné a velmi snadno a rychle šiřitelné. Dnes už i děti ze 4. tříd či mladší mají facebookový profil, vkládají selfie, popisují, kam jdou, co dělají, kdy a kam odjíždí a do pár minut to vidí množství dalších lidí, včetně těch, kteří je vůbec neznají. „Přítel na facebooku“ zní honosně, není to však pravý přítel a často to není ani ten, koho osobně známe. Proto doufám, že si žáci uvědomili nebezpečí, které na sociálních sítích je a budou opatrnější. A rodiče prosím, podívejte se občas na „stránky“ svých dětí, promluvte s nimi o tom, co je a není vhodné umístit na internet. Vždyť osobní kontakt je mnohem lepší než nějaké virtuální přátelství.
Mgr. Karla Luňáčková